Rudolf Steiner


Kdyby měl Rudolf Steiner takový automatický PR servis, jako mají Freud, Einstein či Nobel, patřil by mezi nejuniverzálnější známé myslitele přelomu devatenáctého a dvacátého století. Protože věděl příliš mnoho takřka o všem, stal se v očích mnohých podivínem. Byl filozofem, theosofem, vizionářem, zakladatelem anthroposofie a renesanční osobností, která zasáhla do celé řady oborů lidské činnosti, z nichž patří k nejúspěšnějším a světově nejrozšířenějším waldorfská škola. Byl „léčebným umělcem“, tvůrcem biodynamických farem, dramatikem, sociologem, architektem.

Rudolf Steiner se narodil v únoru 1861 v Kraljevci, dnešním Chorvatsku, tehdy součásti rakousko-uherské monarchie, v rodině chudého železničního úředníka. Údajně se u něj už v dětském věku projevovaly jasnozřivé schopnosti, které mu podle jeho pozdějších slov nedovolovaly pochybovat o existenci duchovního světa.

Steiner studoval s vyznamenáním, byl ale také samouk, ať už šlo o matematiku, těsnopis, historii, filosofii, či psychologii. Kladný vztah měl zejména k matematice a přírodním vědám. Jeho koníčkem se stala geometrie, díky jejímž jasným a přehledným formám začínal získávat vnitřní jistotu o existenci duchovního světa. Soukromě se věnoval též studiu latiny a řečtiny. V roce 1879, po úspěšně složené maturitě přichází Rudolf Steiner poprvé do Vídně, aby zde studoval na Vysoké škole technické, nejprve se zaměřením na učitelství na reálné škole, kde jeho hlavními obory byly matematika, fyzika, botanika, zoologie, chemie, analytická mechanika, mineralogie, geologie. Kromě toho se věnoval i literatuře a dějinám, studoval státní právo. Velkou pozornost věnoval také politickému životu ve Vídni, sledoval parlamentní debaty a uvědomoval si zostřující napětí a protiklady ve společnosti. Zajímal se o hudbu i medicínu. Byl v kontaktu s vídeňskou lékařskou školou, přitahovala ho psychoanalýza, experimenty s hypnózou atp. Již ve Vídni se také systematicky zabýval studiem mystiky, okultních nauk a starých alchymistických spisů.

Na Vysoké škole technické ve Vídni se Steiner seznámil se svým učitelem, Karlem Juliem Schröerem, který hrál ve Steinerově životě důležitou roli, neboť ho nadchl pro Goethovo myšlení. Goethovu myšlení věnoval Steiner také svůj první spis z roku 1886. Tato nová oblast Steinerova zájmu vedla k tomu, že se dále zaměřil na studium filozofie na univerzitě v Rostocku, které ukončil roku 1891 dizertací Pravda a věda. Na Schröerovo doporučení se však již roku 1891 přesunul do Výmaru, kde strávil celých šest let jako vydavatel Goethových přírodovědných spisů. Ve Výmaru pak Rudolf Steiner začal po večerech pracovat také na jedné ze svých nejdůležitějších prací, na Filozofii svobody, která byla vyústěním první fáze jeho života. Toto období můžeme tedy nazvat filozofickým, neboť v té době bylo jeho cílem hledat pravdu filozofickými prostředky (vycházejícími však ze zkušenosti a pozorování).

Druhá fáze jeho života započala s novým stoletím a byla charakterizována určitým mystickým obratem ke Kristu. Nyní se již Rudolf Steiner naplno ponořil do duchovního bádání, pro něž v první fázi svého života vybudoval filozofický základ. Rozhodujícím obratem ve Steinerově životě bylo setkání s Theosofickou společností, v níž nalezl duchovně otevřené posluchače pro své vnitřní zážitky a na jejich základě vytvořené poznání a souvislosti. O tomto duchovním poznání byl Rudolf Steiner v duchu goetheanismu přesvědčen, že je ze svého principu stejně vědecky ověřitelné jako fyzikální realita a proto ho nazýval duchovní vědou neboli antroposofií.

Zásadní přelom a zároveň nový impuls přišel v roce 1913 s vyloučením Steinerem vedené německé sekce theosofů z Theosofické společnosti, ještě téhož roku tak oficiálně vzniká Antroposofická společnost. Třetí, umělecká fáze jeho života, byla poznamenána také jeho sblížením s divadelní umělkyní Marií von Sivers, která se roku 1914 stala jeho druhou ženou. Toto poslední období jeho života souvisí se vznikem největšího množství různých praktických aplikací duchovní vědy, antroposofie. Jmenujme ty nejznámější: mysterijní dramata, antroposofická architektura (Goetheanum ve švýcarském Dornachu), eurytmie (pohybové umění spojené s hudbou, řečí a poezií), léčebná a waldorfská pedagogika, z ostatních oblastí potom biodynamické zemědělství, antroposofická medicína, idea sociální trojčlennosti či hnutí za náboženskou obnovu Obec křesťanů.

Rudolf Steiner zemřel 30. března 1925 a uvádí se, že za svůj život přednesl více než šest tisíc přednášek, které byly vydány v asi třech stech svazcích.

(čerpáno z knih Michaela Nejedla: Rudolf Steiner. Muž, který uměl všechno. Krásná paní, Praha 2010. a Víta Ronovského: Antroposofické pojetí světa a člověka jako základní východisko waldorfské pedagogiky. Fabula, Hranice 2011).

Caroline von Heydebrand, jedna z nejlepších učitelek, která působila v první waldorfské škole ve Stuttgartu od jejího počátku, píše:

„Často jsme se styděli, když jsme problémové děti, se kterými jsme nic nedokázali, vedli k doktoru Steinerovi. Sama jsem to prožila, když jsme mu přivedla jednoho chlapce, kterého jsme považovala za hloupého a nenadaného, a s nímž jsme si nevěděla rady. Často jsem přemýšlela o tom, že ten hoch musí do pomocné třídy, i když se mi ho nechtělo dát pryč. Dovedla jsem ho k Rudolfu Steinerovi a bylo úžasné prožít, co jsme už mohla pozorovat i za jeho přítomnosti ve třídě: děti se v jeho přítomnosti probudily a opravdu byly daleko chytřejší. Když se dr. Steiner na něco zeptal, začaly oči dětí zářit. I hloupé oči tohoto hocha začaly zářit. Díval se radostně a nenuceně na Rudolfa Steinera a na každou otázku, kterou mu Rudolf Steiner dal, znal odpověď. Dr. Steiner se na mne obrátil na konci zkoušky a jenom řekl. „Zdá se mi, že je to velmi bdělý hoch.“ S radostí a určitým studem jsem si dítě opět odvedla.“

Kritici waldorfské školy by tady hovořili o magickém vlivu Rudolfa Steinera a své posudky by zaměřovali na způsoby okultní magie. Ve skutečnosti se jedná o probouzející setkání, můžeme říct o dialog ve vnitřním prostoru mezi já a ty, který všichni důvěrně známe. Všichni známe z vlastní zkušenosti, že jsou lidská setkání, která nám umožňují být lepšími než obvykle. Přítomnost toho druhého nás probouzí a více než kdy jindy jsme schopni nápadů, jako bychom získali přístup k tomu nejlepšímu, co v naší bytosti je. Naopak jiní lidé na nás působí ochromujícím způsobem, ponižují nás ještě níže, než jsme, vyvolávají v nás strach, ostýchavost a hloupost.

(čerpáno z knihy Petera Selga: Duchovní jádro waldorfské školy. Asociace waldorfských škol 2011. Peter Selg je německý lékař v oboru psychiatrie dětí a mládeže. Je autorem mnoha publikací o antroposofickém lékařství a o dějinách anthroposofie. Působí také na německé Vysoké škole Alanus jako profesor lékařské antropologie.)

Nejbližší akce v Jeřabince

Nejsou plánovány žádné události.

Kalendář událostí a akcí

<<Led 2018>>
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Podle Rudolfa Steinera se:

"...nemáme ptát, co potřebuje člověk vědět a umět pro sociální řád, který existuje, ale jak je člověk založen a co se v něm dá rozvinout. Pak bude možno dodávat sociálnímu řádu stále nové síly z dorůstající generace. Pak bude v tomto řádu žít vždy to, co z něho udělají hotoví lidé, kteří do něho vstupují; z dorůstající generace se však nevytvoří to, co z ní chce udělat současná sociální organizace."

Jakou budoucnost si přejete pro svoje děti?

„Aby to byly svobodné bytosti, a zároveň věděly, že není všechno dovoleno. A taky že je za tu svobodu třeba bojovat a postavit se za ni. Když se zamyslím nad tím, co se kolem nás děje, nebudou to mít lehké. Někdy mi to přijde jako soumrak naší svobody. Připomíná to, co tu bylo dřív, jen teď to je ve jménu kapitálu a moci. Děsí mě, že by si děti mohly myslet, že to je všeobecně platný model a že bouřit se proti tomu nemá smysl.“

Linda Rybová