Zdravé stravování


Waldorfské školy ve své celistvosti kladou důraz na zdravé jídlo pro své strávníky. Tato myšlenka je nám blízká, vyznáváme knížky Hanky Zemanové Bioabecedář, MUDr. Vladimíry Strnadelové a Jana Zerzána Radost ze zdravých dětí, nebo MUDr. Petra Hoffmanna Na frekvenci čínské medicíny.

S radostí jsme zaznamenali iniciativu karlovarské Wlaštovky (www.zazdravoustravu.cz) za zdravé jídlo pro děti ve školách a na jejich webových stránkách si také můžete prohlédnout zdravý jídelníček, respektující potravinový spotřební koš pro školáky, a přitom zdůrazňující pestrost, nadstandardní nabídku obilovin, zeleniny atp.

Můžete se také podívat, jak se vaří ve školní jídelně snů.
http://www.eduin.cz/clanky/vite-jak-se-vari-ve-skolni-jidelne-snu/

Spolupracovat budeme s Ivou Lencovou, výživovou poradkyní. Věříme, že se nám podaří našim dětem nevypěstovat takové stravovací návyky, s nimiž často sami jako dospělí bojujeme.

Filozofie, podle níž je třeba si jídla vážit, znát jeho cestu na náš stůl a vnímat jeho energetickou hodnotu, je nám také blízká. Vyznává ji také Ing. Radomil Hradil, náš přední propagátor biodynamického zemědělství, tvůrce camphillu v Českých Kopistech – domova pro lidi s mentálním postižením integrovaného do ekofarmy, spolupracovníka svazu ekologických zemědělců PRO-Bio, jednoho z tvůrců projektu Přírodní zahrada, vydavatele knih s antroposofickou tematikou, z nichž některé sám napsal – například jako sběratel průpovědí ke stolu v útlé knížce „Chléb sám tě neživí.“

Již děti ve waldorfských mateřských školách se učí znát hodnotu jídla, nejen při společném stolování začínajícím průpovědí, ale také každý týden při společném pečení chleba a jiného kynutého pečiva, na které si mohou namlet mouku v ručním mlýnku, při pěstování zeleniny a bylinek na záhoncích školkové zahrady, nebo při lisování ovocných šťáv při podzimní sklizni ovoce.

Jídelníček MŠ na 4 týdny z webu zdravizestravy.cz

obilí miska

Německému autorovi Ludwigu Feuerbachovi (1804 – 1872) se připisuje výrok „Člověk je to, co jí“, Možná by se tento humanistický filozof sám divil, co napsal. Jíme-li, jak je dnes běžné, nepozorně, jen jakoby mimochodem, mohlo by se nám zdát, že jídlo je jen přísun stavebního materiálu a zdrojů energie pro organismus. A že nejsme vlastně ničím jiným, než jen tou stavební hmotou, již jsme pozřeli. Můžeme ale jíst jinak. K zásadám zenu patří pravidlo „Když jíš, tak jez!“ Zní to banálně, ale má to hlubší význam. I při tak prosté činnosti, jako je jídlo, můžeme být celou svou vnitřní pozorností. Můžeme jíst bděle a nemusíme být adepty zenu.

Jíme-li pozorně, otevírají se nám tajemství jídla. Pokrmy přestanou být obyčejné „něco“. Bdělé vnímání má v sobě cosi uměleckého. 

Nejde jen o jídlo, nýbrž o stolování, a  to je přece lidské společenství. U některých národů bylo právě sdílení stolu přijetím mezi blízké lidi, téměř do rodiny, Člověku, se kterým jste pojedli, už jste nemohli ublížit. Celé společné stolování od prosby o požehnání až po závěrečné poděkování a propuštění se stalo vznešeným rituálem zejména v mnišských (či jiných klášterních) komunitách. Časem se ale společná modlitba stala jen prázdnou formalitou. Jen se odzpívala nebo odříkala naučená slova. Ještě později se z rituálu společného stolu stala pouhá etiketa. I ta se vytrácí například v neosobním chvatu studentských menz, závodních jídelen a různých pouličních „fast foods“. I když je nám popřípadě tradiční modlitba vzdálená, pobízí nás společné stolování docela přirozeně aspoň ke zvolnění tempa, k pozornosti a ke klidnému prožití chvíle s blízkými.

(čerpáno z předmluvy Ivana O. Štampacha, českého religionisty a teologa, ke knize Radomila Hradila: Chléb sám tě neživí. Modlitby a průpovědi ke stolu. Fabula, Hranice 2004).

Kdo chce rád být,
stačí s málem.
A kdo rád je,
ten je králem.

beautiful splash

 

Nejbližší akce v Jeřabince

Nejsou plánovány žádné události.

Kalendář událostí a akcí

<<Led 2018>>
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Podle Rudolfa Steinera se:

"...nemáme ptát, co potřebuje člověk vědět a umět pro sociální řád, který existuje, ale jak je člověk založen a co se v něm dá rozvinout. Pak bude možno dodávat sociálnímu řádu stále nové síly z dorůstající generace. Pak bude v tomto řádu žít vždy to, co z něho udělají hotoví lidé, kteří do něho vstupují; z dorůstající generace se však nevytvoří to, co z ní chce udělat současná sociální organizace."

Jakou budoucnost si přejete pro svoje děti?

„Aby to byly svobodné bytosti, a zároveň věděly, že není všechno dovoleno. A taky že je za tu svobodu třeba bojovat a postavit se za ni. Když se zamyslím nad tím, co se kolem nás děje, nebudou to mít lehké. Někdy mi to přijde jako soumrak naší svobody. Připomíná to, co tu bylo dřív, jen teď to je ve jménu kapitálu a moci. Děsí mě, že by si děti mohly myslet, že to je všeobecně platný model a že bouřit se proti tomu nemá smysl.“

Linda Rybová